hornina
hornina, hmota, z níž se skládá pevná část zemské kůry, a analogicky i hmota kosm. objektů (Měsíce, planet, meteorů). Hl. složkou h. jsou minerály (horninotvorné), ale i jiné formy hmoty, jako např. sklo nebo různé org. látky. Dělí se na h. složené (z několika druhů nerostů, polyminerální) a na h. jednoduché (monominerální). Podle původu se dělí na h. vyvřelé (eruptivní), a to na plutonity (h. hlubinné a s nimi spjaté žíly) a na vulkanity (h. výlevné, extruzívní). Vyvřelé h. se dělí podle obsahu kysličníku křemičitého na kyselé (s více než 65 % křemene), na středně kyselé (52-65 %), bazické (44-52 %) a na ultrabazické (pod 44 % křemene); h. u s azené (sedimentární), podle jejich původu na usazeniny mech,. chem. a organogenní. H. usazené se dělí na zpevněné a nezpevněné, na úlomkovité (klastické) a na cementační (jejich součástky vznikly až v sedimentačním prostoru vysrážením ap.); h. pře mě n ě né (metamorfované), tzv. kryst. břidlice; ty se podle původu dělí na ortometamorfity, ortobřidlice (vznikly přeměnou vyvřelin), na parametamorfity, parabřidlice (vznikly přeměnou usazenin) a na polymetamorfity (vznikly přeměnou již existujícího metamorfitu). Klasifikací h. se zabývá systematická petrologie.
