hegelovství
hegelovství, ideal. filoz. směry vycházející z učení G. W. F. Hegela; snaží se Hegelovu filoz. dále rozvíjet, přetvářet nebo reinterpretovat. V užším smyslu je h. pokračování a aplikace Hegelovy filoz. tzv. Hegelovou školou, jež se utvořila a rozštěpila v průběhu 30. a 40. let 19.st., zhruba od Hegelovy smrti 1831 do rev. 1848-49. Ve sporech o poměr k náb. se vydělilo několik směrů: tzv. pravicoví hegelovci (též starohegelovci), jako K. Göschel, G. Hinrichs, G. Gabler, kteří přistupovali k Hegelovu systému jako ke zracionalizované kř. teologii a kladli důraz na konzervativní stránky Hegelova učení. V opozici k nim levicoví hegelovci (též mladohegelovci), jako D. Strauss, A. Ruge, B. Bauer, M. Stirner, kritizovali náb. motivy Hegelovy filoz. a v protikladu k hegelovskému obj. duchu zdůrazňovali osobní, subj. faktor v dějinách. Střední pozici zaujímali tzv. ortodoxní hegelovci, kteří usilovali uchovat mistrovo učení jako celek (Ch. Michelet, K. Rosenkranz). Levé křídlo Hegelovy školy se formovalo zejména od vydání knihy D. Strausse Život Jezíšův, v níž byla podrobena bibl. dogmata kritice jako formy mytického myšlení. O krok dále postoupil B. Bauer, který považoval kř. dogmata za úmyslné fikce a osobu Ježíše za pouhý výmysl. Teorie mladohegelovců představují jeden z prvních pokusů o analýzu forem spol. vědomí jako ideologie ve smyslu falešného vědomí, související se sociální strukturou; modelem takové ideologie bylo náb. Strauss vysvětloval náb. představy z ustálených mytol. tradic, Bauer jako výsledek odcizení, při němž produkty lidské hlavy se oddělují od individuálního vědomí a stávají se nezávislými činiteli. Kritická analýza názoru mladohegelovců ukázala omezenost ryze imanentního rozboru forem spol. vědomí a nutnost prozkoumat materiální spol. vztahy jako jejich základ. Tento úkol do jisté míry pociťoval již L. Feuerbach. Mladohegelovci byli burž. radikálové, kteří tíhli ke krajnímu subjektivismu. Podceňovali hmotné podmínky spol. činnosti a snižovali úlohu mas. Stirner se stal teoretikem anarch. individualismu. Lid mu byl nepřítelem ducha a brzdou spol. pokroku, za jehož skutečné činitele považoval kriticky myslící osobnosti. - V č. zemích a na Slovensku působilo hegelovství především v období nár. obrození. Recepce Hegelovy filoz. byla v č. zemích složitým a rozporuplným procesem. Dva nejvýzn. myslitelé tohoto období, A. Smetana a B. Bolzano, zaujali vůči Hegelově filoz. protichůdné stanovisko. Smetana, řadící se k mladohegelovské levici, se pokusil o svéráznou syntézu Hegelovy, Herbartovy a Feuerbachovy filoz. Odmítal princip identity myšlení a bytí, jednotu bytí a myšlení pokládal za relativní. Kritizoval teologizující tendence Hegelova systému, přenášel do č. prostředí ideje ideal. dialektiky, avšak odmítal Hegelův panlogismus. Bolzano, logik, matematik a filozof vědy, jenž vyšel z idejí osvícenského racionalismu, stál v opozici vůči něm. klas. filoz. a zejména vůči Hegelovi, vytýkaje jim subjektivismus. Ve sporu o nár. filozofii (1847) se proti omezenému obrozeneckému racionalismu a burž. utilitarismu postavili za obecné hodnoty filoz. idejí něm. klasiky včetně Hegela vedle A. Smetany též Ján Kollár, Fr. Cupr, K. B. Storch proti K. Gablerovi a K. Havlíčkovi Borovskému; ti ovšem odmítali něm. spekulativní filoz. také proto, že proti ní stavěli nár. a praktickou filoz. K hegelovské levici náležel i F. M. Klácel, který přešel od teismu hegelovské pravice k panteismu. hegelovství, II. Ve svém pokusu o aplikaci hegelovské filoz. řeči na otázky gramatiky č. jazyka se výslovně přihlásil k Hegelově dial. K neortodoxní pravici se řadí I. J. Hanuš, který se pokusil o aplikaci specificky pojaté Hegelovy dial. metody, doplněné některými idejemi dějinné filoz. Herderovy, na široký okruh kulturně hist. problémů. Hegelovu dial. metodu se snažil modifikovat tzv. metodou genetickou, která eliminuje některé spekulativní předpoklady hegelovské filoz. (představu abs. ducha) a doplňuje filozoficko-logické zkoumání o biol., antr., geografické, jazykovědné a archeol. přístupy. Snažil se o syntézu Hegelovy dial. s některými myšlenkami herderovské filoz. dějin. Jiný stoupenec hegelovství, K. B. Storch, přijímá trojčlenné schéma hegelovské dial., spojuje ji s filoz. J. A. Komenského a aplikuje na teorii poznání, psychol. a další obory. - Od vlastní hegelovské dial. je třeba odlišovat ty formy dial. myšlení, jež se uplatňovaly v č. nár. obrození, měly však předhegelovskou podobu. Tak myšlení Fr. Palackého se pohybuje na dial. základě, avšak pojetí protikladů zůstává u dualistické polarity; pak se mu protiklady hmoty a ducha, tělesného a božského jeví jako věčné střetání nepřátelských principů. - Na Slovensku bylo působení hegelovství intenzívnější a všestrannější; jeho stoupenci zasáhli do mnoha oblastí filoz. a um. činnosti, zprostředkovaně i do společenskopolit. praxe. Sl. hegelovci se v důsledku národně buditelských a sociálně rev. potřeb soustřeďovali zvláště na filoz. dějin a společnosti; chápali pokrokový význam Hegelovy ideje rozumu a svobody jako hl. vývojové zákonitosti a smyslu dějin. Podle této dial. jednají jedinci i národy živelně, dokud nepoznají dějinnou zákonitost a vědomě se s ní neztotožní. Hegelovu ideu o poslání jednotlivých národů si vyložili mj. i pod vlivem idejí Herderových tak, že obecný cíl dějin se ztvárňuje v osobitých projevech ducha jednotlivých národů a tato jednota univerzálního a zvláštního vytváří periodizaci svět. dějin, v nichž po orientální, ant., rom. a germ. epoše nastává epocha slovanská. V této souvislosti je význ. postavou básník a nár. buditel J. Kollár, který nebyl profesionálním filozofem, záhy však pochopil, že úkolem filoz. tohoto období je podat teor. řešení té dějinné situace, v níž šlo o obrodu a budoucnost slovenského a českého národa. Stal se jedním z předních zakl. ideologie sl. nár. obrození ještě na čs. základě. Osvícenský racionalismus a něm. transcendentální ideal. korigoval Herderem s jeho smyslem pro osobitost jednotlivých národů a jejich kultury i přesvědčením o perspektivách slovanských národů v humanizačním procesu lidstva. Podle Ľ. Štúra a J. M. Hurbana nastupují slovanské národy, aby zasáhly do dějin a vnesly do nich nový duchovní princip, vyjadřovaný slovanskou vědou (Hurban) a slovanským uměním (Štúr), v němž se harmonicky spojí protiklady ducha a hmoty a dospějí tak ke kvalitativně vyššímu typu poznání. Sl. hegelovci byli inspirováni v různém stupni též pol. a rus. romantickými filozofy, což vedlo k jejich diferenciaci na směr hegelovsky ortodoxnější a racionalističtější (Štúr, Hurban) a utopicko-romantický (M. M. Hodža, S. B. Hroboň, P. Kellner-Hostinský). Slovenští hegelovci přispěli k prohloubení nár. a sociálního uvědomění, formulovali emancipaci utlačovaných národů jako svět. hist. perspektivu na zákl. slovanské vzájemnosti. Idea poznatelnosti zákonů dějin a důraz na činnost, praxi poukazovaly na to, co je podstatné v poznání i seberealizaci člověka a národa. - Od hegelovství tohoto období je třeba odlišit pozdější novohegelovství z konce 19. a prvé třetiny 20. století.
