geografie obecně
geografie [řec.], zeměpis - soubor věd. disciplín, zabývajících se krajinnou sférou, vztahy mezi systémem přír. prostředí a systémem lidské spol. v prostoru a čase, jejich složkami a dílčími komplexními útvary - geosystémy. Objasňuje pravidelnosti a zákonitosti v rozmístění kvalitativně různých jevů se zaměřením na vzájemné působení spol. a přír. prostředí. Dělí se na g. fyzickou a socioekonomickou. Obecné problémy g. řeší teor. g. V minulosti měla g. převážně popisný a encyklopedický charakter; současná g. usiluje o stanovení zákonitostí územního rozložení různých geografických jevů a jejich komplexů a vývojových změn v tomto rozložení. Analytické rozbory jsou podkladem pro syntetické závěry a geografické prognózy. Kvalitativní různorodost předmětu geografických věd určuje i jejich vnitřní diferenciaci. Fyzická g. jako přír. věda studuje přír. geosystémy krajinné sféry, jež tvoří zároveň geografické prostředí člověka. Socioekonomická g. studuje spol. sféru. Dílčí fyzickogeografické a socioekonom. disciplíny zkoumají jednotlivé přír. a spol. složky (geomorfologie, klimatologie, hydrogeografie, biogeografie, geografie obyv. a sídel, g. průmyslu, zemědělství, dopravy a cestovního ruchu). Systematickou povahu má zejm. regionální g., která podává komplexní charakteristiky konkrétních územních celků. Speciální metodologickou geografickou disciplínou je kartografie. Vedle tradičních kartografických metod se v poslední době rozšířily v geografickém výzkumu statistické, mat., kyb. a jiné metody. V souč. dochází k formování nových metodologických disciplín, jako např. geokybernetiky. Rozvoj aplikací geografického poznání vede k postupnému vytváření aplikované g. Geografické poznatky se využívají při řešení územního rozvoje spol., např. při efektivním využívání přír. zdrojů, optimalizaci rozmístění výr. a nevýr. aktivit, vytváření kvalitnějšího životního prostředí.
