galicijská literatura
galicijská literatura, liter. obyv. Galicie, psaná v galicijštině, rom. jaz. blízkém portugalštině, dnes považovaném za port. nářečí. Počátky g. l. formovala středověká symbióza s Portugalskem, jež zanechala přes 2000 lyrických skladeb trubadúrů a žakéřů, soustředěných do tří zpěvníků - Cancioneiro da Vaticana - Zpěvník vatikánský. Staletá špan., resp. kastilská nadvláda přinesla polit., kult. i jaz. úpadek Galicie; g. l. se udržovala sporadicky (Macias) a převážně ústním podáním. Evropská vlna romantismu podnítila obrodu galicijského jaz. i lit. obrození (F. Aňón Paz, 1812 - 1878; Martinez Murguía, R. de Castro; M. Curros Enriquez, 1821 - 1908). Vývoj, který vedl k rozkvětu prózy (A. Rodriquez Castelão, 1886 - 1950) a hl. poezie (L. Amado Carballo, 1901-1927, Manuel António, 1900 - 1928), zastavilo nastolení fašismu ve Španělsku. Význ. autoři emigrovali a g. l. byla fakticky zakázána. Teprve v 50.letech 20, st. začínají opět vycházet knihy v galicijském jaz. (básníci S. E. Ferreiro, *1914, T. Barros, *1924, E. Novo, *1930). Příznivý vývoj nastal po svržení Frankova režimu.
