fyziologický idealismus
fyziologický idealismus, subj. ideal. koncepce, podle níž poznání člověka nereprodukuje obj. realitu, nýbrž odráží vlastnosti nervové soustavy. Vznikl v 19.st. pův. agnostickým výkladem principu specifické energie smyslových orgánů (J. Müller); počitky jsou vyvolávány nejen adekvátními, ale i neadekvátními podněty (např. zrakové mechanicky). F. i. tkví v tom, že smyslové obrazy vykládá nikoli jako odraz vlastností věcí (jak je vykládá marx.), ale jako vlastnosti nervového systému, tj. subjektivisticky. Mater. kritiku f. i. podal L. Feuerbach.
