francouzské divadlo
francouzské divadlo, svými počátky sahá do raného středověku; již z 8.st. jsou doklady o působení potulných herců a existenci liturgických výjevů. Z této tradice se rozvinulo bohaté středověké divadelnictví, členící se do dvou větví: náb. div. mystérií a miraklů a světské komické div. farsí a sotíz. Ve 12.st. vznikla Hra o sv . Mikuláši; ve 13.st. působili dramatikové Rutebeuf a A. de la Halle. Od 14.st. nabývaly náb. hry podoby rozsáhlých představení (cyklů) na simultánních jevištích a náměstích, trvajících řadu dní a provozovaných tzv. Bratrstvy (Confrérie de la Passion, 1402). Pašijová hra A. Grébana z 1450 má 35 000 veršů. Z četných komických her vyniká fraška Mistr Patelin (asi 1464), Gringoirova satira Král bláznů (1512) a populární jarmareční divadlo herce Tabarina (kolem 1550). V 16.st. pod vlivem it. renesance začalo období klas. div. (Jodellova Kleopatra, 1552), které vyvrcholilo v 17.st. tragédiemi P. Corneille (Cid ) a J. Racina (Faidra ). Klas. div., respektující zásadu jednoty místa, času a děje, pěstovalo krásný verš a od herců vyžadovalo čistotu dikce a péči o přednes. Do této doby spadají i počátky fr. opery (R. Cambert, P. Perrin, J. B. Lully). Největší fr. dramatik J. B. Molière sloučil lidové div. tradice s požadavky klasicismu. 1680 vznikla Comédie Française. V 18.st. byli předními dramatiky A. R. Lesage, C. Crébillon, P. Marivaux, F. M. Voltaire, D. Diderot a P. Beaumarchais. Rev. dekretem z 1791 byla zrušena privilegia krále a šlechty a otevřena cesta volné konkurenci; rychle vznikala nová div. na podnikatelském zákl. Mezi herci vynikli F. J. Talma, Lekain, Claironová, Dumesnilová a tvůrce pantomimického divadla J.-B. G. Deburau. V období romantismu vznikla díla A. Dumase st., V. Huga, A. de Musseta, A. de Vigny a P. Mériméa; předními herci romant. div. byli F. Lemattre a tragédka Rachel. Od pol.19.století se rozvíjelo měšťanské drama (A. Dumas ml., E. Scribe, V. Sardou) a též komedie a vaudevilly E. Labiche. Vývoj vyústil v real. dramatiku (E. Augier, H. Becque) a vyvrcholil v dramaturgii a inscenacích Antoinova naturalistického divadla Théâtre Libre (Svobodné div., zal. 1887). Proti naturalistické linii revoltoval A. M. Lugné-Poe (Théâtre de l,Oeuvre, zal. 1893) i E. Rostand novoromantickým dramatem Cyrano z Bergeraku . V 2.pol. 19. a na zač.20.st. vynikla herečka S. Bernhardtová; od 1899 vedla Théâtre Sarah Bernhardt (Div. S. Bernhardtové). Velký význam pro další vývoj f. d. měla reformátorská činnost J. Copeaua v div. Vieux Colombier (Starý Holubník, založeno 1913), pod jehož vlivem vyrostli přední tvůrci f. d. 20.století (Ch. Dullin, L. Jouvet, G. Baty, G. Pitoëff). Z Dullinovy školy vzešli čelní představitelé avantgardy, jako A. Artaud, J. L. Barrault a M. Marceau. Vedoucími dramatiky 20.st. jsou P. Claudel, J. Giraudoux, J. Cocteau, H. de Montherlant, J. Anouilh, A. Camus, J.-P. Sartre, E. Ionesco, A. Adamov, jako režiséři vynikli J. Vilar, R. Planchon, J. Dasté, z herců G. Philipe, M. Renaudová, M. Casarèsová a další. Pro vývoj po 2.svět. válce je charakteristická tendence k decentralizaci div. života a vznik význ. středisek mimo Paříž (Lyon, Toulouse). Mez. význam mají div. festivaly (Avignon, Nancy). - V.t. francouzská hudba (operní div.); francouzský balet.
