finská kinematografie
finská kinematografie, první hraný film vznikl ve Finsku 1904, ale k soustavné tvorbě došlo až ve 20.letech. Ani tehdy se žádný z filmů nedostal na plátna zahr. kin. Situace se příliš nezměnila ani po nástupu zvukového filmu, jehož vývoj svými film. díly ovlivnil N. Tapiovaara (*1914, Ukradená smrt ). Výraznějšího úspěchu i v zahraničí dosáhl až 1953 Bílý sob E. Blomberga (*1913) podle laponské ságy. Z generace režisérů 60.let vynikl J. Donner a R. Jarva (Deník mladého manželství ). Počet kin ve Finsku klesl v 70.letech na pouhých 300, rovněž počet ročně natočených filmů je nízký (12-15). Lepší situace je v oblasti filmu dokumentárního a animovaného (dlouhometrážní kreslený film Sedm bratří ).
