renta feudální
renta feudální, forma pozemkové renty v období feud. Tvořila ji část práce zemědělců, kterou si přivlastňoval mimoekon. cestou feudál jednak z titulu vrchního vlastnictví půdy (zejm. panovník), jednak na zákl. osobní závislosti rolníka, která měla různý rozsah (z počátku feud. patriarchální otroctví, nevolnictví, později převládlo poddanství, manství). Uplatňovaly se tři typy r. f.: a) v úkonech (robota), b) naturální (rolník odevzdává část úrody nebo jiné produkty), c) peněžní (stálý plat), který je vývojově nejvyšší, protože předpokládá spol. dělbu mezi venkovem a městem (rolník své produkty prodává na trhu). V rozvinutých evr. oblastech včetně č. státu převládla renta peněžní (13.-14.st.), i když st. typy r. f. obvykle zůstaly částečně zachovány (potraviny a služby pro hrady, kostely). V období pozdního feud. (konec 15.-17.st.) v záp. Evropě využito hromadného přechodu k peněžní r. f. k postupnému prosazování kap. výr. způsobu, zatímco ve vých. a část. ve stř. Evropě došlo k rozmachu režijního velkostatku, který byl provázen růstem robotních povinností poddaných (tzv. druhé nevolnictví).
