eudaimonismus
eudaimonismus [-daj-nyz-, lat.< řec.], etický princip považující úsilí o štěstí za kritérium mravnosti. Od hédonismu, s nímž současně vznikl v antice, se liší tím, že za cíl morálního jednání nepovažuje trvalou slast, nýbrž uspokojení plynoucí mj. z překonávání úzce smyslových sklonů cestou sebeřízení a nezávislosti na vnějším světě. E. měl pokrokové rysy, neboť v protikladu k náb. morálce se obracel k pozemskému světu; u Démokrita, Epikúra, P. H. D. Holbacha, L. Feuerbacha a N. G. Černyševského byl e. úzce spojen s jejich mater. Vyjadřoval často požadavky utlačených tříd na uspokojování materiálních a duchovních potřeb. E. však přehlíží spol. podmíněnost a sociálně třídní obsah jak představ o štěstí, tak o prostředcích k jeho dosažení.
