ekologická psychologie
ekologická psychologie, psychol. životního prostředí - psychol. obor vzniklý ve 2.pol. 20.st. v návaznosti na práce K. Lewina; studuje vztahy mezi přirozeným a umělým (člověkem vytvořeným) prostředím, zpětné vlivy umělého prostředí na psychickou rovnováhu člověka, procesy vnímání životního prostředí, motivační vlivy struktur prostředí na jednání člověka, chování člověka v závislosti na vznikajících ekol. nerovnováhách ap. Analyzuje interakce člověka a prostředí v souřadnicích prospěšnosti a škodlivosti tzv. ekologického jednání. Poněvadž důraz je položen na prostředí (angl. environment), jež svými vlivy působí na motivaci a rozhodování v mnoha sférách lidské činnosti, bývá někdy e. p. ozn. jako environmentální psychol. Hl. představiteli jsou J. Barker a W. H. Ittelson (*1920).
