dvorská lyrika
dvorská lyrika, žánr středověké světské lyriky rozvíjející se ve 12.-14.st. ve Francii a šířící se do celé Evropy, podnícen hosp. růstem měst a upevňováním feud. řádu. Dominantním tématem d. l. je láska, promítnutá do abstraktní roviny plné alegorií a symbolů. Milostný cit patří výlučně vdané paní, jíž je muž "vazalsky" oddán a jemuž štěstí působí i odmítání. Autory d. l. byli trubadúři básníci a hudebníci v jedné osobě, kteří své verše přednášeli za doprovodu strunného nástroje (v Německu minnesängři). Jejich tvorba se vyznačuje novátorským úsilím v oblasti formy (kancóna, tencóna) a hledáním nových výrazových prostředků. Některé strofické útvary jsou převzaty z lid. poezie (pastorála, alba).
