Evropa
Evropa [název odvozen z asyrského ereb, země, kde zapadá slunce, záp. země, jako protiklad k asu, země východu, odtud Asie], světadíl na sev. polokouli, záp. část Eurasie; 9,97 mil. km2 (s ostrovy 10,5 mil. km2), 732 mil. obyv. (2002) srov. 688 mil. obyv. (1982), s největší hustotou zalidnění ze všech světadílů (76 obyv. na 1 km2 - 2002 srov. 66 obyv. na 1 km2 - 1982). E. je na S omývána moři Sev. ledového oceánu, na Z a J Atlantským oceánem a jeho okrajovými moři. Od Asie je oddělena Dardanelami, Bosporem a Kerčským průlivem, pevninská hranice je konvenční. K Africe se E. nejtěsněji přibližuje v Gibraltarském průlivu. Krajními body pevniny jsou mysy: na S Nordkyn 71°08' s.š., na J Marroqui 35° 58' s.š., na Z Roca 9°30' z.d., na V vých. úpatí Polárního Uralu na 67°20' v.d. Jejich vzdálenost v poledníkovém směru je 3 800 km a ve směru rovnoběžek 5 300 km. Pobřeží je značně členité, třetinu plochy tvoří poloostrovy a ostrovy. Největší ostrovy: Britské, Nová země, Špicberky. K E. se počítá také Island a Kypr. E. prodělala složitý geol. vývoj. Základem je baltský a ruský štít; vrásněním kaledonským, hercynským a alpínským vznikla pásemná pohoří a staré kryst. masívy byly zprohýbány a rozlámány. Ve čtvrtohorách se v sev. polovině E. rozšířil pevninský ledovec, který spolu s ostatními ledovci zanechal v povrchových tvarech E. výrazné stopy. Střední výška E. je malá (290 m). Více než polovinu rozlohy zaujímají nížiny (Ruská rovina, nížiny Severoněmecká, Baltská, Valašská). V Kaspické proláklině leží nejnižší bod Evropy, -28 m. Nejvyšším pohořím jsou Alpy (Mont Blanc, 4 810 m n.m.), na které navazuje horská soustava Karpat a pohoří Balkánského poloostrova. Za nejvyšší horu E. je ale někdy uváděn Elbrus (5 633 m n.m.) na Kavkazu v jižním Rusku. Převážně hornaté jsou také poloostrovy Skandinávský, Pyrenejský a Apeninský. Sopečná činnost je na Islandu a v již. Evropě. E. má rozmanité nerostné bohatství, třebaže mnoho ložisek je poměrně malých a v důsledku dlouhodobé intenzívní těžby již vyčerpaných. Ložiska jsou nerovnoměrně rozložena a většina hosp. vyspělých států je nucena dovážet nerostné suroviny často až ze zámoří. Navzdory velké těžbě hnědého a kamenného uhlí a nově objeveným zásobám ropy a zemního plynu má E. nedostatek energetických surovin. Také evr. ložiska rud železa jsou již značně vyčerpána a mnohde se těží rudy s nízkým obsahem kovu. Z těžených rud barevných kovů mají větší význam rudy manganu, olova, zinku, cínu, niklu, chromu, antimonu, dále bauxit, rtuť a draselné soli. E. má hustou ř. síť. Asi 4/5 povrchu jsou odvodňovány do okrajových moří, zbytek patří k povodí bezodtokého Kaspického moře. Největší evr. řeky jsou: Volha, Dunaj, Ural, Dněpr, Don. Jezer je nejvíce v místech pleistocenního zalednění; k největším patří Ladožské, Oněžské, Vänern, Saimaa. Podnebí je převážně mírné, pod oceánskými vlivy. Atlantský oceán zmírňuje podnebí v nejsev. oblastech, jeho vliv směrem k V E. slábne a stoupá kontinentalita. Pouze malá část na S E. patří k arktickému a subarktickému podnebnému pásmu. Pobřeží Středozemního moře má podnebí subtropické. Rostlinstvo a půdy E. patří do holarktické oblasti a vykazují pásmovité uspořádání v závislosti na podnebí a nadmořské výšce. Pův. rostl. formace byly většinou pozměněny na kult. step.
