dvojí pravda
dvojí pravda, učení o vzájemné nezávislosti filoz. (věd.) a teol. pravdy, rozšířené ve středověku; jeho cílem bylo osvobodit filoz. a vědu z područí náb. Učení o d. p. zformuloval Averroes a dále je rozvíjeli zvl. averroisté a nominalisté. Církev je 1512 prohlásila za kacířské.
