divadlo obecně
divadlo, druh umění; cílem d. je tvorba um. obrazu, odrážejícího skutečnost prostřednictvím jednání postav formou hry herců. Výsledkem činnosti kolektivu div. umělců je inscenace, která začíná výběrem nebo tvorbou dram. textu a pokračuje řadou zkoušek, kdy je text převáděn do jevištní podoby; inscenace je pak organickým spojením řady složek s různou hierarchií (literární, herecké, výtvarné, hudební), které uvádí do konečného tvaru div. režisér. Výsledkem není fixované dílo jako v jiných uměních; inscenace se konkretizuje až během představení buď jednorázově, nebo v reprízách a určujícím momentem je zde přímý kontakt hercu a diváků. D. plní vedle estetické řadu dalších funkcí (výchovnou, etickou, politickou, zábavnou) a to určuje jeho postavení a prestiž v kultuře a spol. Druhy a žánry d. jako historicky proměnlivé modely inscenací jsou určovány různými kritérii; druhy d. členíme podle způsobu hercova projevu na činoherní, hudební (opera, opereta, muzikál), pohybové (balet, pantomima) a loutkové, resp. stínové d. D. se dále člení podle složky literární (absurdní d., moralita), hudebně literární (hudební drama, melodram); časté je členění podle vážného a veselého momentu (tragédie, komedie), podle funkce (politické, náboženské d.), výstavby syžetu (dramatické, epické d.) atd. Z hlediska příbuznosti tvorby um. obrazu zařazujeme d. do systému dram. umění (vedle filmu, televize a rozhlasu). Prvky d. se objevují už v pravěkých kulturách (maska, tanec). Pro evr. d. má význam vývoj d. v ant. Řecku, kde vznikla tragédie a komedie; d. zde bylo součástí státních svátků a mělo význ. postavení. V ant. Římě kleslo na funkci zábavy. Středověk narušil ant. tradici, ale rozvíjel se proud círk. a světského d.; v renes. a klasicismu vznikly význ. nár. div. kultury (angl. alžbětinské d., it. renesanční d., špan. d. zlatého věku, fr. dvorské d.) s klasiky svět. dramatu (W. Shakespeare, Lope de Vega, Molière a další). V baroku nastal rozmach opery a baletu; v 18. a 19.st. se formovaly další nár. div. kultury (Německo, Rusko), rozšiřovalo se profesionální d.; jako prostředek burž. podnikání stagnovalo (bulvární d.). Ve 20.st. dochází k obnově spol. a um. funkcí a k reformě výrazových prostředků d. reagujícího na spol. proměny doby (revoluční d. v sov. Rusku, polit. d. v Německu); zvýšil se podíl režie na tvorbě inscenace. V.t. Nejznámější světová divadla.
