dipól
dipól [dy-, řec.] 1. fyz. el. (magn.) d., soustava dvou stejných el. (magn.) opačných nábojů v určité (malé) vzdálenosti od sebe; 2. chem. asymetrické seskupení nábojů v molekule. Atomy různých prvků, z nichž se skládá molek., mají různou afinitu k elektronům a páry vazebných elektronů jsou posunuty k atomu, který má afinitu k elektronu větší. Tento atom pak nese záporný náboj a druhý atom je nabit kladně (např. ve vazbě C-Cl je kladně nabit uhlík). U symetrických molek. (např. chlorid uhličitý CCl4) se tyto efekty vyruší a těžiště kladného náboje v molek. splývá s těžištěm záporného náboje, molekula je nepolární. U nesymetrických (např. chloroform CHCl3) se nevyruší a těžiště kladného a záporného náboje jsou navzájem posunuta. Takový útvar se nazývá permanentní dipól; molek. je polární. Velikost d. je určena součinem náboje a posunutí nábojů, zvaným dipólový moment. K posunutí nábojů může též dojít přechodně v nepolární molekule vlivem vnějšího el. pole (např. při přiblížení iontu či jiného permanentního d. k nepolární molekule). Takový d. se nazývá indukovaný; 3. sděl.tech. viz dipólová anténa.
