diferenciace obecně
diferenciace [dy-, lat.] 1. rozlišení, odlišení, rozlišování; 2. biol. rozrůznění proces, při němž v průběhu ontogeneze organismu vznikají ze strukturně i funkčně nerozlišených embryonálních buněk buňky morfologicky i fyziol. specializované, odlišné jak od embryonálních buněk, z nichž vznikly, tak i od sebe navzájem. Molek. biolo. gie a vývojová genetika pokládají d. za postupnou selektivní realizaci genet. informace; v.t. cytodiferenciace. - Opak dediferenciace; 3. psychol. schopnost jedince rozlišit dva nebo více podnětů, identifikovat je a reagovat na ně odlišným způsobem; ve spojení s procesem integrace nezbytný předpoklad generalizace. Z vývojového hlediska postup od jednoduchých k vysoce strukturovaným vzorům chování. V učení I. P. Pavlova proces vyšší nervové činnosti, kterým se vytváří podmíněná odpověď (reflex) na úzkou oblast podnětů, zatímco odpověď na širší oblast podnětů se tlumí; 4. jaz. divergentní vývoj jazyka způsobený jeho nejednotným hláskovým, gramatickým a lexikálním vývojem při větším teritoriálním rozšíření. V rámci spisovného jaz. se uplatňuje d. slohová
