dagestánská literatura
dagestánská literatura, liter. v jaz. avarském, kumyckém, daržském, lackém, lezginském, tabasaránském, tatském, nogajském a také ruském. Počátek lze klást do 70. až 90.let 19.st., bohatým zázemím však byla a je tradice lid. slovesné tvorby, sahající hluboko do minulosti. Svědčí o tom bohatství hrdinských písní, odrážejících např. události mongolského vpádu, dále pohádky, verše. Význ. vliv perské a arab. klas. liter., psané arabským písmem. Po připojení Dagestánu k Rusku vznikly těsnější vztahy k rus. jaz. a liter. První vydání sbírek dagestánského folklóru koncem 19.st. Mezi prvními lyriky Eldarilav z Rugudže (1857-1882), Batyraj a další. Sociální motivy vystupují ve verších Sülejmana Stalského (1869-1937) a Hamzata Cadase. Na počátku žurnalistiky stojí Said Gabijev (1882-1963), dram. tvorby Garun Saidov (1891-1919). VŘSR přinesla nové podmínky k lit. rozvoji. 1932 sjednoceny lit. organizace do Svazu spisovatelů. V poválečném období nastává nová etapa vývoje, velkého ohlasu dosáhlo dílo avarského básníka Rasula Hamzatova.
