démoni
démoni, též démonické bytosti, stvoření z paralelního, mimolidského světa apod. V.t. démon. - Řec. výraz daimon označuje bytost z nižšího světa mytologie elementárních bohů, souhrnný pojem pro strašidla, nadpřirozené bytosti a monstra; v bibli jsou tak pojmenováni pohanští bozi. Řada konkrétních d. b. pronikla do evropského povědomí z antické mytologie: sfinx, fénix, sirény, kentauři a zejm. pohanský bůh stád Pan. Doloženy jsou však od starověku ve všech světových kulturách, kde personifikují nejrůznější vlastnosti, pohromy a hl. nemoci. Velmi obávaným byl démon ohrožující matku s nově narozeným dítětem. Ochranu před d. b. skýtaly amulety a rituály; před démony chránily již ve starověké Mezopotámii (Lamaštu) nebo v Persii (Al). V pozdějším vývoji d. b. splynuly s křesťanským ďáblem a s postavami strašidel a revenantů (umrlců). Charakter démonů si uchovaly bytosti personifikující přírodní živly, jako je vodník a některé typy lesních bytostí: divý muž, divoženka, divoký lovec, hejkal ad. V českém folklóru jsou jako zástupná označení d. b. volena křestní jména (Ivan pro vodníka, Kuba pro domácího skřítka) či jména odvozená z latiny nebo němčiny (hastrman, heršpígl). Pro ďábla se užívá opisu Oný, Zlý, Rohatý.
