dělení Polska
dělení Polska, násilná likvidace pol.-litevského státu jeho trojím rozdělením (1772, 1793, 1795) mezi absolutistické mocnosti Prusko, Rakousko a Rusko. K d. P. mohlo dojít proto, že polská šlechta prosazováním svých zájmů znemožňovala vytvoření silné státní moci; dalším důvodem byla expanzívní polit. Ruska a Pruska. Reformní a osvícenské pokusy v Polsku v 2.pol. 18.st. nemohly již provedení agresívních cílů odvrátit; Kateřina II. jako ochránkyně pol. šlechtických svobod zamýšlela pův. ve spojení s reakční částí šlechty zabrat celé Polsko, byla však nucena respektovat zájmy dalších mocností. Důsledkem d. P. byla likvidace pol. státnosti a silný národnostní útlak. Nár. osvob. boj se nadlouho stal zákl. polit. života pol. národa. 1772 první dělení Polska 5. 8. Rusko, Prusko a Rakousko podepsaly v Petrohradě dohody o dělení Polska; Prusko získalo Záp. Pomořany (bez Gdaňska a Toruně), část Velkopolska a Kujavska; Rusko pol. část Livonska, část Běloruska po Dvinu a Dněpr; Rakousko pol. část Slezka, již. část Krakovska, Červenou Rus a část Podolí 1793 druhé dělení Polska 23. 1. prusko-ruská dohoda; Prusko obsadilo Velkopolsko, Kujavsko, část Mazovska a Gdaňsk; Rusko většinu ukr. a bělorus. oblastí. Rakousko se na druhém dělení Polska nepodílelo 1794 povstání proti dělení Polska pod vedením T. Kosciuszka 1795 třetí dělení Polska 3. l. rusko-rak. smlouva 24. 10. prusko-rak. smlouva; Rakousko získalo oblast mezi ř. Bugem a Vislou včetně Krakova; Prusko oblasti na S od dolního Bugu a na V od Němenu; Rusko získalo území na V od Bugu a Němenu včetně Žmudě. Polský král Stanislav II. August Poniatowski byl 25. 11. nucen odstoupit; Polsko přestalo jako stát existovat
