cogito, ergo sum
cogito, ergo sum [ko-tó -gó, lat. myslím, tedy jsem], Descartova teze (Principia philosophiae - Základy filozofie), jež jako výsledek metodické skepse má být axiomaticky jistým východiskem teorie poznání: mohu pochybovat o existenci světa i svého těla, nikoli však o tom, že pochybuji; pochybování je aktem myšlení předpokládajícím toho, kdo myslí. Descartova zásada, vyjadřující racionalistickou víru v rozum, byla namířena proti zdánlivému vědění středověké scholastiky; je však koneckonců idealistická, neboť pokládá myšlení za nepochybnější než bytí. Stala se předmětem protichůdných interpretací materialistů i idealistů, racionalistů i intuitivistů v celém vývoji novověké filozofie. Zcela nepochybným východiskem myšlení může být jen sám život, praxe, objektivní skutečnost, jejichž existence nemusí být dokazována log. argumenty.
