chování obecně
chování, psychol. celková reakce organismu realizovaná v dynamickém sepětí fyziol. (neurofyziol.) a psychických procesů a funkcí, obj. pozorovatelná a registrovatelná; otevřená reakce organismu na různorodé soubory podnětů včetně vybavování minulého a předjímání budoucího; integrovaná aktivita subjektu vůči jeho okolí; jedna ze dvou zákl. dimenzí lidské psychiky (ch., prožívání). Psychologie chápe ch. jako vnější (pozorovatelný) aspekt předmětné činnosti. Ch. zahrnuje obj. pozorovatelné aktivity (řeč, výraz, pohyb) strukturované v jednání, jež může být jednorázové (úkon) nebo dlouhodobé (konání). Behaviorismus částečně redukuje ch. na kvantifikovatelné projevy organismu bez ohledu na jejich vnitřní determinaci. V psychol. klasifikaci bývá ch. nejčastěji děleno na jednání (úkon, konání), řeč (sdělování) a výraz (mimický, pantomimický). Jiným členěním je rozlišení ch. molekulárního (fyziol. projevy na úrovni reflexů, činnost bez sociálního významu) a molárního (psychol. projevy, činnost se sociálním významem). Psychol. odlišné charakteristiky vykazuje ch. expresívní (bezprostřední výraz prožívání, např. pláč) a ch. adaptivní (reakce na aktuální vnější situaci). Psychol. se zabývá především těmi formami ch., které probíhají v delších časových úsecích nebo které úzce souvisejí se zákl. funkcemi psychiky (studium řeči ve vztahu k myšlení).
