chanson
chanson [šan-, fr.] 1. píseň; v tomto nespecifikovaném obecném významu se ozn. ch. rozmanitě uplatňovalo ve st. i novější fr. poezii a hudbě; 2. polyfonní píseň v 15.st. s fr. textem, formovaná volněji než starší typy (rondeau, ballade, virelai). Tyto ch. komponovali burgundští a niz. skladatelé; zpočátku převažovala tříhlasá vokálně instrumentální sazba navazující na kantilénovou větu, na sklonku 15.st. převládl čtyřhlas, často uplatňující imitační a kánonické vedení hlasů a inklinující k vokální interpretaci; 3. obvykle ve spojení pařížský ch. - fr. polyfonní píseň, produkovaná asi od 30.let 16.st. fr. skladateli (C. Janequin); početné tištěné sbírky vydával v Paříži P. Attaingnant. Na tvorbě strofických textů s milostnými, humornými a anekdotickými náměty renes. ražení se podíleli přední básníci (P. Ronsard, C. Marot). Při zhudebnění převládal homofonní čtyřhlas, lyrická melodika se střídala s parlandovou rytmickou deklamací. Zvl. oblibu si získaly programní ch., zobrazující za pomoci zvukomalby přírodní výjevy (ptačí zpěv), lov, bitvy, pouliční pokřikování ap.; 4. na konci 19. a ve 20.st. kabaretní píseň. V.t. šanson.
