celibát
celibát [lat.], kněžské bezženství, ustan. formou nařízení v celé kř. církvi (300-306, 325). Od 692 c. zmírněn ve vých. církvi. Po círk. schizmatu (1054) c. v řeckokat. církvi omezen jen na řád. duchovenstvo. V záp. církvi po pádu říše západořím. (5.st.) nebyl c. v praxi dodrž.; obrat k jeho obnově přineslo až ref. clunyjské hnutí. V hus. době a v době reformace 16.st. byl c. v protest. církvích zrušen. V římkat. církvi opět potvrzen 1967 encykl. Pavla VI.
