córdobský chalífát
córdobský chalífát [kordov- špan. + arab.], muslimský stát na Pyrenejském poloostrově pod vládou Umajjovců; zal. jako emirát 756 Abdurrahmánem I., 929 se Abdurrahmán III. prohlásil za chalífu. Ve vnitřní polit. usilovali Umajjovci o stabilizaci své moci a hosp. rozkvět státu. Vůči podrobenému kř. (rom.) a žid. obyv. postupovali tolerantně; hosp. a kult. rozmach měst, spjatých obch. s arab. východem, integroval většinu rom. obyv., které přijímalo buď arab. jazyk (mozarabové), nebo i víru (muwalladové). Ve vládnoucí vrstvě byli zastoupeni převážně Berbeři; značný vliv měla palácová garda, složená z evr. otroků (často Slovanů). C. ch. se nepodařilo dobýt křesťanské státy na severu poloostrova (Asturie, Navarra, Aragon, Katalánie); jen o málo úspěšnější byly jeho výboje v sev. Africe (dobytí Ceuty a Tangeru). Po smrti al-Hakama II. (976) krize polit. systému chalífátu; za nezletilého Hišáma II. (†1013) převzal moc al-Mansúr, na počátku 12.st. rozpad státu na dílčí (taifská) království.
