cívka
cívka, 1. sděl. tech. a el. tech. uspořádání závitů vodiče el. proudu se společnou osou a protékaných týmž proudem. Vinutí c. bývá zpravidla z izolovaného měděného drátu a je umístěno na kostře z izolačního materiálu. Vlastní indukčnost c. je přímo úměrná druhé mocnině počtu závitů a nepřímo úměrná magn. prostředí, kterým se její magn. tok uzavírá. C. je charakterizována vlastní indukčností L, el. odporem R, činitelem jakosti Q, indukční reaktancí ωL, časovou konstantou τ = L/R a max. dovoleným el. proudem nebo napětím. Podle účelu rozeznáváme např. c. budicí (slouží k vytváření magn. pole v daném magn. obvodu, např. u reproduktoru), c. pupinační (užívá se ke zvětšení indukčnosti kabelového vedení), c. snímací (c. užívaná v měřicí tech. k snímání rozptylových magn. polí), c. vychylovací (c. používaná k vytváření magn. pole k vychylování svazku elektronů v obrazovce); 2. fot. zařízení, na něž se navíjí nebo z něhož se odvíjí filmový nebo magn. pás. Často slouží též pro skladování a přepravu filmových kopií nebo zvukových záznamů; 3. výpočetní tech. a) válce s bočnicemi na navíjení děrné nebo magn. pásky; b) c. pásky, úsek pásky navinutý na cívku; 4. text. návin přízového tělesa válcového nebo kuželového tvaru. Navíjí se pramen, přást nebo přize na dutinku. Většinou se používá křížové vinutí.
