církevní kalendář
církevní kalendář, v základě ant. juliánský kalendář přizpůsobený potřebám křesťanství vsunutím sedmidenního týdne a označením některých dnů jako svátků buď stálých, nebo tzv. pohyblivých. Stálými jsou svátky svatých, vázané na určité datum v rámci roku. Pohyblivými svátky jsou určitá období předkř. astr. dělení roku (např. slunovrat), přejatá do kř. liturgie (např. velikonoce) v rámci tzv. církevního (biblického) roku. Ten začíná mezi 27. 11.-3. 12. čtyřmi nedělemi adventními, předcházejícími 25. 12. Hl. opěrným bodem c. k. je výpočet data velikonoc, které připadají na prvou neděli po prvním jarním úplňku. Velikonoce mohou připadnout na 22. 3.-25. 4. V Evropě a Malé Asii byl c. k. zaváděn spolu s oficiálním přijetím kř. K rozšíření došlo v období evr. koloniální expanze (od 15. a 16.st.). V.t. kalendář.
