buddhistické výtvarné umění
buddhistické výtvarné umění, náb. inspirovaný specifický um. projev zahrnující oblast rozšíření buddhismu; b. v. u. vytvořilo nové arch. typy: kláštery (vihára), bazilikální kultovní stavby (čaitja) s typickým slunečním oknem a zvonovité či kupolovité stavby (dágoba, stúp), symbolizující ukončení řetězu Buddhových znovuzrození; soch. (zejm.gandhárský styl) amal.čerpalo z mýtů o Buddhových životech (džátaky) a z jeho životopisu. Pův. byl Buddha zastupován symboly, později bylavytvořena antropomorfní podoba. Díla sloužila nejen kultovním obřadům, ale i soustředění a meditaci; jap. zen rozvíjel k náb. cílům i nekanonické náměty, např. krajinomalbu.
