buddhistická literatura
buddhistická literatura, soubor textů obsahujících výklad Buddhovy nauky a lit. památek myšlenkově inspirovaných buddhismem. Nejuceleněji pův. buddhistickou věrouku shrnuje kánon v jaz. páli, sepsaný v 1.st. př.n.l. na Cejloně; starší zlomky písem se zachovaly též v sanskrtu, v prákrtu gandhárí a v tzv. hybridním sanskrtu. Pálijský kánon zvaný Tripitaka (Trojí koš) se dělí na tři části, z nichž nejdůl. je Suttapitaka (Koš kázání): obsahuje kázání a výroky připisované Buddhovi, náb. hymny buddhistických mnichů a mnišek (Théragáthá, Thérígáthá), veršovanou sbírku mravoučných průpovědí Dhammapada (Slova učení, č. překlad 1946), příběhy o dřívějších Buddhových zrozeních (džátaky) a další texty různorodého obsahu i lit. hodnoty. Souhrn pravidel určujících chování příslušníků mnišské obce představuje Vinajapitaka (Koš řádové disciplíny), obsahující rovněž stručné dějiny řádu a zlomky starých legend z Buddhova života. Abhidhammapitaka (Koš vyššího učení) dále rozvádí hl. buddhistické zásady, podává definice jednotlivých pojmů a kategorií; zejm. se soustřeďuje na objasnění psychických jevů, morálních vlastností a podmínek dosažení osvobozujícího poznání. Z nekanonických pálijských spisů se těší značné autoritě Milindapaňha (Otázky Milindovy, asi 1.st.), Buddhaghóšovy komentáře ke kanonickým textům (5.st.), stejně jako cejlonské kroniky Dípavansa a Mahávansa (Ostrovní a Velký letopis, 4. až 6.st.). K nejst. sanskrtským dílům hínajánového (jižního) směru buddhismu patří Mahávastu (Kniha velkých událostí), sbírka legendárních příběhů rozmanitého stáří (2.st. př.n.l.-4.st. n.l.) o různých Buddhových vtěleních. Rovněž mahájánová (tzv. severní) škola vytvořila rozsáhlou liter. v sanskrtu; její nejposvátnější text představuje Lalitavistara (Obšírné vylíčení životní hry, 3.st.), pohádkový Buddhův životopis. Lit. hodnotami mezi mahájánovými spisy vyniká zvl. Saddharmapundaríka (Lotos pravého učení, 3.st.), ukazující Buddhu jako nejvyšší bytost, jejíž milost přináší lidstvu vysvobození. Myšlenkově bohatá je skupina děl označovaných společným jménem Pradžňápáramitá (Dokonalost moudrosti), na něž navazují výklady Nágárdžunovy (2.st.), Asangovy (4.st.), Vasubandhuovy (5.st.), Šántidévovy (7.st.) a dalších mahájánových myslitelů. S postupným šířením buddhismu za hranice Indie vznikala bohatá překladová i původní b.l.též v zemích jv. Asie, v Tibetu, Číně, Koreji a Japonsku.
