buben obecně
buben ang. drum [dram], 1. hud. nástroj bicí, neladěný; dřevěný nebo kovový válcový rám potažený kůží z jedné (tamburína, konga, bonga) nebo z obou stran (velký, malý a vířivý b., tom tom). Orchestrální typy: velký b. (notovaný jen rytmicky), rozeznívá se údery velké paličky na jednu blánu; malý b., od velkého b. se liší rozměry, způsobem hry (užívají se dvě dřevěné paličky) a tím, že na jedné bláně má napjaté rezonanční struny, jež dodávají zvuku břesknosti a výraznosti; vířivý b., notovaný a rozeznívaný dvěma paličkami jako malý b., má však temný, dunivý zvuk; 2. tech. válcová, obvykle rotující část stroj. zařízení s různou funkcí vnějšího nebo vnitřního povrchu. V.t. brzdový buben; omílací buben; 3. zeměd. rotující součást zeměd. stroje válcovitého tvaru, zpravidla vodorovně uložená. Po obvodu b. jsou rozmístěny prac. nástroje; a) b. řezací, součást řezačky, určená k řezání píce; má na obvodu 2 až 12 šikmo postavených řezacích nožů, jejichž břity přiléhají k protibřitu; b) b. mláticí, součást mlátičky, určená k výmlatu semen; má po obvodu 6 až 10 rýhovaných mlatek, které protahují mlácený materiál mezerou mezi. b. a mláticím košem.
