berlínská krize 1948-49
berlínská krize 1948-49, konflikt vyprovokovaný sovětskými okupačními silami v Berlíně, který se stal jedním z prvních konfliktů vznikající studené války (v.t. studená válka) mezi demokratickými západními zeměmi v čele s USA a býv. SSSR. Důsledkem b. k. bylo vytvoření separátního západoněm. státu. B.k. započala blokádou zásobovacích cest do západních částí Berlína okupovaných armádami USA, Anglie a France. Vliv na b. k. měla i probíhající separátní měnová reforma v Trizonii a záp. okupačních sektorech Berlína 18. - 23. 6. 1948. Z pohledu SSSR tento krok, jehož cílem byl stabilizace válkou narušené německé ekonomiky, zkomplikoval obnovu hosp. života v sov. okupační zóně a byl v zásadním rozporu s ustanovením Postupimské dohody o ekon. jednotě Německa. Na základě těchto dipl. dohod sov. správa v Německu reagovala 24. 6. přerušením pozemní a říční dopravy mezi záp. okupačními zónami Německa a záp. sektory Berlína. Záp. mocnosti poté obvinily SSSR, že chce záp. Berlín násilím donutit, aby se připojil k sov. okupačnímu pásmu, a zahájily letecké zásobování záp. Berlína - tzv. vzdušný most (26. 6. 1948 - 12, 5. 1949); SSSR odmítl ultimativní nóty záp. velmocí z počátku července 1948. Po dlouhých jednáních bylo 4. 5. 1949 dosaženo dohody o úpravě měnové otázky a obnovení dopravy mezi záp. Berlínem a ostatním Německem (od 12. 5. 1949). V průběhu b. k., jež vytvořila na několik měsíců velmi napjaté mez. ovzduší, došlo k ekon. i adm. rozdělení Berlína, v jehož záp. části byl v prosinci 1948 zřízen separátní magistrát. Sov. okupační administrativa nechala 13. 8. 1961 postavit tzv. Berlínskou zeď rozdělující záp. a vých. část Berlína, která se až do zboření 9. 11. 1989 stala symbolem studené války. V.t. berlínská zeď, studená válka.
