austroasijské jazyky
austroasijské jazyky, jaz. rodina v jv. Asii, již. Cíně a sv. Indii izolačního typu s jednoduchými kořeny a množstvím prefixů a infixů, jaz. mundá jsou aglutinační. Dělí se na sedm skupin: a) vietnamská (někdy považována za samostatnou, její genetické vztahy nejsou dosud pevně stanoveny): vietština (vietnamština), muongština; b) miao-jao: miaoština, jaoština, kchelaoština, šeština; c) mundská - sev. podskupina: himálájské dialekty; již. podskupina (Chota Nágpur): santálština, mundarština, hoština, saórština, gadabština, bhúmidžština, birharština, džuangština, kharijština aj.; d) mon-khmerská (někdy považována za samostatnou rodinu): monština, khmerština, khásíjština, bahnarština, sedangština a horské jazyky Laosu, Thajska, Cíny a Vietnamu; e) wa-palaun: waština, palaunština; f) malacká: semangština, senoiština; g) nikobarská: nikobarština. Celkem se uvádí asi 64,5 mil. lidí mluvících a. j. K a. j. se podle některých klasifikací řadí i jazyky, které dříve patřily do čuangsko-tchajské větve, čínsko-tibetské rodiny, např. čuangština, tchajština, maonanština, molaoština, puiština, šuejština, tunguština (vše již. Cína).
