atomismus novověký
atomismus novověký, vývoj idejí atomismu v podmínkách novodobého boje mater. s ideal. a vývoje přír. věd od klasické mechanické přírodovědy k moderní fyzice atomu. Převládnutí ideal. svět. názoru v pozdní antice a středověku vedlo k potlačování mater. učení starověkých atomistů, jejichž díla upadala v zapomenutí nebo se vůbec nezachovala. Renesance obnovila ant. atomismus v těsné souvislosti s vývojem přír. věd. Gassendi oživil mater. Epikúrův a snažil se uvést atomistickou tradici do souladu s tehdejší přírodovědou; spojoval přitom scholastický ráz svého učení s ústupky náboženství podle teorie dvojí pravdy. V různém stupni a formě zastávali atomismus Bruno, Galilei, Descartes, R. Boyle, dále Huygens a Newton, z filozofů zejm. Diderot a Robinet. Nové rysy atomismu 17. a 18. st. odrážejí převahu mechaniky v přírodověd. myšlení té doby. Pohyb atomů je nyní chápán z hlediska objevených zákonů mechaniky, atomům se připisují výlučně mechanické vlastnosti a jejich pohyb se převádí na tlaky a srážky podle zákonů gravitace. Prvým pokusem překonat mechanistický ráz atomismu jsou názory M. V. Lomonosova o kvalitativních rozdílech atomů a různých stupních spojování materiálních částic. Objev at. váhy (at. hmotnosti) Daltonem, Mendělejevova periodická soustava prvků a další přírodověd. poznatky znamenají počátky přechodu od staré atomistiky k novodobé fyzice jádra a elementárních částic. - Obj. ideal. protipólem mater. učení o atomech se stala nauka o monádách. I ona má hist.-filoz. kořeny v antice, v pythagoreismu pozdní platónské Akad.; v novověku se rozvíjela v myšlení G. Bruna a zvláště špan. scholastika Suáreze, v něm. naturfilozofii a nejsoustavněji Leibnizově monadologii; později se monadologické ideje objevují též u Herbarta, Lotzeho a dále u Husserla, Whiteheada, jakož i v personalismu. Leibnizovy monády jsou jako atomy konstitutivními prvky bytí, jsou však netělesné, nejjednodušší substance, ,,pravé atomy přírody"; připisuje se jim nedělitelnost, nezničitelnost, ale také nepřístupnost vnějším afekcím (nemají oken) a neopakovatelnost, dále samostatnost, schopnost vývoje a především psychická aktivita ve vnímání a snažení. Monády se nalézají na různém stupni vývoje od primitivních s temnou percepcí přes duše, jež mají vedle počitků i paměť, ažpo duchovní monády, které se vyznačují jasnými percepcemi a vědomím. Monády odrážejí jako vzrcadlecelývesmíratvoří nepřetržitou souvislost psychického života. Soulad mezi nimi sjednává bůh na zákl. předzjednané harmonie. - V č. filoz. se pokusil J. Durdík spojit leibnizovskou monadologii s prvky Newtonovy fyziky. Na Slovensku se k atomismu hlásil I. Caban, dále A. Jaslinský a A. Revický. Posledníz nich interpretovali atomismus také idealisticky. - Ideal. transformace myšlenek atomismu vedou k tomu, že tato koncepce ztrácí svou ideologickou průbojnost. V.t. atomismus; atomistika.
