atmosférická fronta
atmosférická fronta, met . oblast přechodu mezi dvěma vzduchovými hmotami; obvykle je charakterizována oblačným systémem a rychlou změnou hodnot met. veličin. Teoreticky se vyjadřuje jako plocha diskontinuity v poli teploty, hustoty a vektoru proudění. Sklon frontální plochy vzhledem k vodorovnému zemskému povrchu je malý, jen 0,5-l°. V reálné atmosféře přechodová oblast (rozhraní) je ve vodorovném směru široká obvykle několik desítek kilometrů a ve svislém směru má tloušťku několika set metrů. A. f. se vyskytuje prakticky v troposféře a leží vždy v brázdě nízkého tlaku. Někdy se za a. f. považuje jen průsečík frontální plochy se zemským povrchem. A. f. dělíme na teplé, studené a okludované. Teplá fro nta je rozhraní mezi ustupujícím studeným a nastupujícím teplým vzduchem. Teplý vzduch vystupuje nad frontálním rozhraním do výšky a dává vznikat vrstevnaté oblačnosti. Casto je spojena s deštěm, mrholením nebo sněžením. Studená fro nta je rozhraní mezi ustupujícím teplým a nastupujícím studeným vzduchem. Pohybuje se rychleji než teplá a. f., na předním okraji vzniká mohutná kupovitá oblačnost, často přeháňky, průtrže mračen či bouřky. Okluzní fron ta vzniká spojením teplé a studené a. f. Zokluduje-li se celý frontální systém, dochází zpravidla k jeho rozpadu.
