aprobativní etika
aprobativní etika [-tý- -ty-, lat., řec.], ideal. teorie morálky definující morální hodnoty jako příkazy autority nebo jako to, co autorita schvaluje. Tato autorita je jak kritériem, tak garantem mravnosti, protože sankcionuje její dodržování. Podle toho, co je za autoritu považováno (bůh, morální cit, mravní představy spol.), se dělí a. e. na teol., psychol. a sociální. A. e. odmítá existenci obj. kritéria v morálním hodnocení a možnost racionálně kritického vztahu k individuálním nebo ve spol. působícím morálním představám.
