antropologie obecně
antropologie [řec.], věda o původu a fylogenetickém i ontogenetickém vývoji člověka, o vzniku jeho plemen a o normální variabilitě stavby lidského těla. Tvoří přechod od morfologie a fyziologie člověka k dějinám (Engels), zabývá se druhem, jenž uskutečnil přechod od organické formy pohybu hmoty k vývoji sociálnímu. - Začátky a. sahají do starověku a souvisejí s vývojem anatomie. A. jako samostatný obor vznikla koncem 18.st. ve Francii a Německu (J. F. Blumenbach, 1775). Termín se soustavně používá až od 2.pol. 19.st. V souč. se a. dělí hl. na paleoantr., etnickou a. (studuje tělesný vzhled jednotlivých plemen i antr. typů) a fyzickou a., která se zabývá ontogenezí a variabilitou tělesných znaků. Metod fyzické a. využívá a. klinická (studium metricko-morfologických změn těla a jeho částí u pacientů s různým onemocněním), a. forenzní (posouzení otcovství podle morfologických znaků dítěte, matky a předpokládaných otců; určování pohlaví, věku a dalších indicií u neznámých lidských koster a jejich částí), a. ergonomická (studuje rozměry a proporce lidského těla z hlediska prac. výkonnosti člověka) a a. sportovní. Ve 20.st. se vyvinul komplex disciplín, spojovaných pod názvem ,,biologie člověka", jež tvoří a. v užším slova smyslu (studium fyzických, biochemických, genetických faktorů, jež působí na variabilitu ve stavbě a vývoji lidského organismu). - Zakladateli č. a. v 2.polovině 19.st. byli L. Niederle a J. Matiegka; na Slovensku se začala a. rozvíjet až po 2. svět. válce.
