antiochejské knížectví
antiochejské knížectví [-ty-], feud. státní útvar 1098 - asi 1268, zal. v průběhu I. křížové výpravy Bohemundem I. z Tarentu. Rozkládalo se v sev. Sýrii a přilehlých oblastech, střediskem byla Antiocheia. Nominálně bylo ve vazalské závislosti na jeruzalémském král., fakticky samostatné. Záhy po svém vzniku bylo cílem islámských "protikřížových" výprav i byz. útoků. Ve 40. letech 13.st. zpustošeno mongolským nájezdem.
