analýza obecně
analýza [řec.] 1. rozbor, rozklad na jednotlivé prvky nebo složky, opak syntézy; 2. mat. souhrnné ozn. disciplín opírajících se o pojem funkce a limity (především diferenciální a integrální počet, teorie funkcí reálné a komplexní proměnné, teorie diferenciálních rovnic). V.t. funkcionální analýza; harmonická analýza; 3. fyz. soubor metod, jimiž získáváme informace o přítomnosti a koncentraci látek a o jejich fyz. vlastnostech a informace o druzích záření; v.t. analyzátor. Při destruktivní a. dojde k rozrušení vzorku, při nedestruktivní nikoliv; aktivační a. zjišťuje přítomnost i množství stopových prvků ve vzorku na zákl. umělé radioakt. - Fázová a. získává informace o interakcích mezi elementárními částicemi; při rozptylu částic dojde k změně fáze vlnové funkce; izotopová a. pomocí metod hmotnostní spektroskopie a spektrometrie slouží k separaci a identifikaci izotopů. - Rtg. a. zkoumá složení látek na zákl. difrakce a absorpce rtg. záření. - Spektrální a. identifikuje prvky či slouč. podle jejich charakteristického emisního spektra. - Spektroskopická jad. a. zkoumá vlastnosti at. jader na zákl. charakteristického záření emitovaného těmito jádry. Podobně např. zvuková a., Mössbauerova a., refraktometrická a., magnetometrická a.; 4. výp. tech. viz systémová analýza; 5. chem. prac. postup analytické chem.; zjištění chem. složení neznámé látky. Při kvalitativní a. se dokazuje přítomnost (provádí detekce) jednotlivých složek ve vzorku, při kvantitativní a. se stanovuje jejich množství (obsah v %). Podle použitých principů je a. chemická, zal. na charakteristických reakcích určovaných látek s činidly buď na suché cestě, nebo na mokré cestě (v roztoku); a. fyz. chemická; a. fyzikální (při níž se používají složitější přístroje - a. instrumentální). Podle množství použitého vzorku je a. decigramová (makro-), centigramová (semimikro-), miligramová (mikro-), mikrogramová (ultramikro-). Určováním obsahu méně než asi 0,01 % se zabývá a. stopová. Podle analyzovaného materiálu je a. anorg., org., plynoměrná; 6. molek. biol. a) heteroduplikační analytická metoda stanovení příbuznosti polynukleotidů tvorbou dvoušroubovicové struktury na zákl. komplementarity bází; b) a. nejbližšího sousedního nukleotidu - metoda zjištění frekvence výskytu dinukleotidů v řetězci DNA; c) restrikční a. - metody stanovení fyz. mapy DNA štěpením restrikčními endonukleasami; d) sedimentační a. metody stanovení molek. hm., sedimentačních koeficientů a jiných vlastností makromolekul včetně jejich separace v odstředivém poli; e) sekvenční a. - metody stanovení sledu nukleotidů v polynukleotidu; 7. genet. zjišťování segregačních poměrů v potomstvech po vzájemném křížení organismů (a. hybridizační) či rozbor produktů meiotického dělení buněčného jádra (a. tetrádová), popř. jeden ze způsobů hodnocení proměnlivosti (a. variance); 8. psychol. a) příjem a rozlišování specifických podnětových energií periferními částmi analyzátorů (receptory) s následujícím tříděním podnětů podle jejich signálního významu v centrálním nervovém systému (analytická činnost mozkové kůry); b) zákl. myšlenková činnost tvořící v dial. jednotě s procesem syntézy akt. složku obecné kategorie poznání. A. se spolu se syntézou účastní každého poznávacího aktu, jednotlivých psychických procesů (vnímání, představování) i dílčích myšlenkových operací (logicko-mat. operace). Výsledkem sepjatosti a. a syntézy je pojem, který je syntézou vyanalyzovaných (obecných a podstatných) vlastností objektů a jevů, na vyšším stupni teorie, soustava pojmů, vysvětlující určitou stránku skutečnosti. Jednota a. a syntézy je zdrojem jednoty smyslového a rozumového poznání; c) způsob zjišťování a interpretace psychoterapeuticky význ. okolností jedincova života, používaný hlubinnou psychol. (psychoanalýza S. Freuda, Adlerova individuální psychol., Jungova analytická psychol.). Metoda postupného odhalování anamnestických souvislostí, představovaná např. Rogersovou nedirektivní psychoterapií.
