abstrakce obecně
abstrakce [lat.], forma poznání zakládající se na myšlenkovém odhlížení od nepodstatných vlastností a vztahů předmětu a na vyčleňování vlastností a vztahů podstatných. Odtud abstraktní a abstraktně. Abastrakce označuje jak činnost abstrahování, tj. proces a. zaměřený na získání a., tak jeho výsledek, tj. popis, pojem, zákon, model, a vědomé užití procesu a. jako metody věd. poznávání. A. náleží mezi důležité gnozeologické kategorie a mezi nejsložitější filoz. problémy. Je to podmíněno mj. dvojakým charakterem a., která z jedné strany umožňuje pronikat do podstaty jevů a skýtá pravdivé a hluboké poznatky (a. hmoty, zákona, hodnoty), z druhé strany umožňuje produktům a., tj. pojmům a idejím, aby byly přeměněny v samostatné bytosti, což vytváří předpoklady pro ideal. světový názor. Rozlišujeme různé typy a.: a) izolující a., která vyčleňuje určité znaky třídy předmětu a propůjčuje jim jakoby samostatnou existenci, což usnadňuje proces poznání, zvyšuje přehlednost, avšak také nebezpečí zjednodušování a tvoření ideal. představ; b) zobecňující a., jež vyzdvihuje obecné a podstatné vlastnosti jevů, nalézá jejich invarianty; c) idealizující a., která nahrazuje reálný předmět objektem ideálním, idealizovaným schématem. Mat. poukazuje zejm. na to, že a. a její význam v procesu poznání jsou podmíněny materiální jednotou světa v jeho rozmanitosti, kdy jednotlivé věci a jevy vzájemně spojité a na sebe navzájem působící lze pozorovat a analyzovat, jen vyjmeme-li je z nepodstatných souvislostí a zkoumáme-li je v jejich čisté a tedy idealizované podobě. - Psychologicky vychází a. z rozvinuté analytickosyntetické činnosti mozku, základu všech myšlenkových operací. Schopnost a. se vyvíjí v procesu praktické činnosti člověka, v níž je pozornost zaměřena přirozeně na to, co je z hlediska cíle činnosti a potřeb člověka důležité. Pohyb a. směřuje od individuálních a smyslových vlastností předmětů k jejich vlastnostem abstraktním, a to prostřednictvím vztahů, do nichž předmět vstupuje a v nichž se jeho vlastnosti projevují. Proto psychologie rozlišuje abstrakci uvědomělou, záměrnou, jež se uplatňuje hlavně při řešení problémů a předpokládá schopnost reflexe o vlastní psychické činnosti, a abstrakci neuvědomělou, která provází každé myšlení. Jedním z hlavních výsledků a. je poznání atributů a jejich příslušnosti k určité třídě. Protikladným postupem je konkretizace, spočívající ve vyhledání konkrétního předmětu v dané třídě. Konkretizace má velký význam v procesu učení, neboť podstatně napomáhá ujasňování abstraktních myšlenek; nemá však odtrhovat myšlení od obecných znaků. - Rozvoj schopnosti a. je jedním z předpokladů tvůrčího řešení problémů.
