Zlatá bula Karla IV.
Zlatá bula Karla IV., základní zákon řím.něm. říše, který dal připravit císař Karel IV.; schválena na říšských sněmech 10. 1. 1356 v Norimberku (23 článků) a 25. 12. 1356 v Metách (7 článků) a opatřena Karlovou zlatou pečetí. Zlatá bula Karla IV . především definitivně stanovila způsob volby řím. králů a postavení kurfiřtů; vycházela přitom z říšské právní tradice, kterou upravovala v zájmu lucemburské dyn. Určila, že řím. krále (po římské jízdě císaře) volí sedm kurfiřtů většinou hlasů; pominula přitom papežské nároky na potvrzení volby (tzv. aprobaci), které omezila na vyjádření formálního souhlasu s provedenou volbou. Volby se měly konat ve Frankfurtu nad Mohanem a iniciativa k jejich svolání náležela mohučskému arcibiskupovi. Bula stanovila pořadí kurfiřtů (duchovní: arcibiskup trevírský, kolínský a mohučský; světští: král. č., falckrabí rýnský, vévoda saský a markrabě braniborský) a zajistila č. králi. výsadní postavení mezi nimi (měl předcházet jejich neshodám). Potvrzovala nezávislé a svrchované postavení č. krále a č. státu: Č. král. nebylo říšským lénem, císař mohl s volbou č. panovníka v Čechách vyjádřit jen formální souhlas a jako říšské léno mu udílel pouze říšské hodnosti - arcičíšnictví a kurfiřství. Ostatní kurfiřti získali hosp., polit. a soudní výsady, které je v jejich zemích povznášely téměř k postavení suverénů; kurfiřství jsou spojena s nedělitelným rodovým územím a jsou děděna na zákl. primogenitury. Synové kurfiřtů měli znát říšské jazyky - němčinu, italštinu a češtinu. Bula dále obsahovala ustanovení o říšských vikářích a nařizovala všeobecné dodržování zemského míru. Formálně byla hl. ústavním dokumentem řím.něm. říše až do jejího zrušení 1806.
