Wiedemannův-Franzův zákon
Wiedemannův-Franzův zákon [víde-franc-], empirický zákon, podle kterého je poměr mezi tepelnou a el. vodivostí úměrný abs. teplotě, přičemž konstanta úměrnosti (Lorentzovo číslo) je přibližně stejná u všech kovů. 1853 experimentálně zjištěn G. H. Wiedemannem a R. Franzem (1827 až 1902). První teoretické zdůvodnění 1902 P. Drude (1863-1906).
