Vrchlický
Vrchlický Jaroslav, 17.2. 1853 - 9.9. 1912, vl. jm. Emil Frída, č. básník kruhu lumírovského, dramatik, prozaik, překl., lit. a div. kritik; prof. UK. Kritikami soustavně přispíval do staročeských deníků Pokrok, Hlas národa (1883-1902) a Sládkova Lumíra. Mnohostranné a rozsáhlé dílo, vycházející z bohatých lit. znalostí, usilovalo vyrovnat č. liter. s podněty svět. písemnictví, kultivovat její um. výraz a vymanit z bezprostřední služby národních zájmům. V. vytvořil patetický verš a vznosný bás. jazyk, který nadlouho ovlivnil podobu č. poezie. Bás. tvorba, zahájená 1875 sbírkou Z hlubin, vyjadřuje optimistickou víru v human. pokrok, idealizující pojetí nezávislé um. krásy a z antiky odvozený ideál svobodného smyslového vyžití. Tyto často rozporné rysy charakterizují jeho reflexívní (Duch a svět, Brevíř moderního člověka) i intimní lyriku (Eklogy a písně); zvl. oblast tvoří sbírky uvádějící do č. liter. nejrůznější bás. formy, mj. sonet, ritornel, rondel, rondó, villonovskou baladu, rispet; sestinu, ghazal (Hudba v duši, Moje sonáta). V epice, navazující na příklad Hugovy Legendy věků, směřoval prostřednictvím hist. látek z nejrůznějších dob a kultur k bás. ztvárnění vývoje lidstva a k problémům souč. (Zlomký epopeje, Bar Kochba, Selské balady). Na konc1 19.st. se Vrchlického poezie obohatila o tóny bolestné deziluze a melancholické rezignace, vyvolané osobní i tvůrčí krizí, v oproštění od virtuóznosti výrazu vznikaly nejpůsobivější verše intimní lyriky (Hořká jádra, È morta, Okna v bouři, Meč Damoklův). Dram. práce, zaměřené proti tendencím jevištního realismu, čerpají zvl. z historie (Noc na Karlštejně - zfilmováno) a mytických látek (trilogie Hippodamie: Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie - melodram s hudbou Z. Fibicha). Význ. složkou činnosti V. byly nesčetné překlady, zvl. z rom. liter., uvádějící do č. liter. zákl. díla svět. lit. dějin až po soudobou modernu (Dante Alighieri, F. Petrarca, Luís de Camões, G. Leopardi, V. Hugo, E. Rostand, S. Petőfi, A. Mickiewicz, W. Whitman, fr. prokletí básníci), a lit. eseje (Rozpravy literární, Studie a podobizny).
