Vladislav II. Jagiełło
Vladislav II. Jagiełło [-gje-], kolem 1351-1. 6. 1434, 1377-1401 litevský velkokníže a od 1386 pol. král; syn Olgierda, vnuk Gedymina; zakl. dyn. Jagellovců. Pův. jm. Jagiełło, vládl na Litvě spolu se svými strýcem Kiejstutem; po jeho smrti 1382 ovládl celou Litvu. 1384 udělil Kiejstutovu synu Vitoldovi Podlesí a Grodno. Litva byla posledním velkým pohanským státem v Evropě, dostávala se však pod vliv zejm. vých. kř.; přijetí kř. bylo polit. význ. i v rámci obrany proti expanzi něm. křižáckých řádů v Pobaltí. Příležitostí k přijetí kř. byl Jagiełłův sňatek; Jagiełło zprvu vyjednával o spříznění s moskevským knížetem Dimitrijem Ivanovičem Donským, odmítl však jeho polit. požadavky a 1385 uzavřel krevskou unii s Polskem reprezentovaným zejm. malopolskou šlechtou. Podle ní měl Jagiełło přijmout katolicismus, spojit se s Polskem proti řádu něm. rytířů a oženit se s dědičkou trůnu Jadwigou z Anjou; 1386 se uskutečnil jeho křest i sňatek a V. II. J. byl korunován na pol. krále. K podpoře katolicismu na Litvě zal. 1387 biskupství ve Vilně. 1386-87 se součástí Polska stala Červená Rus (do té doby uh.) a pol. lénem Moldavsko. 1392 předal V. II. J. správu Litvy Vitoldovi a 1401 jej uznal za velkoknížete. V. II. J. vedl několik válek s řádem něm. rytířů, 15. 7. 1410 dosáhl spolu s Vitoldem vítězství v bitvě u Grunwaldu (zastavení něm. expanze). 1412 získal Polsku zástavou část Spiše, 1420 Dobrzynsko, 1420 lenní svrchovanost nad knížaty słupskými. 1413 byla uzavřena horodelská pol.-litevská unie. 1420 byl nucen odmítnout nabídku části č. šlechty na č. korunu (odpor vysoké hierarchie, zejména Z. Olesnického). 1430 po smrti Vitolda jako dědic Litvy zabránil jejímu přivtělení k Polsku.
