Vilém I. pruský
Vilém I. z dyn. Hohenzollernů, 22. 3. 1797 - 9. 3. 1888, od 1861 pruský král, od 1871 první něm. císař. Jako korunní princ byl oporou dvorské reakce, v březnu 1848 voj. guvernér se zvl. plnými mocemi v záp. provinciích Pruska, za povstání v Berlíně uprchl do Británie. V květnu 1848 znovu povolán Camphausenovou vládou. Pod jeho velením krvavě potlačeno bádensko-falcké povstání 1849 ("kartáčový princ"). V 50. letech 19.st. se přiklonil k umírněně konzervativní reakci, ochotné uzavřít kompromis s velkoburž. Od 1858 regent za svého nemocného bratra Fridricha Viléma IV., po jeho smrti 1861 nastoupil na trůn. 1860 se střetl s parlamentem (tzv. ústavní konflikt v Prusku 1860-66); 1862 jmenoval O. Bismarcka předsedou vlády. V období vlády V. I. se uskutečnilo militaristické sjednocení Německa ,,shora" pod vedením Pruska (1871); směr pruské polit. určoval především Bismarck. 1873 uzavřel V. I. spolek tří císařů. V červnu 1878 zraněn při atentátu.
