Vančura Vladislav
Vančura Vladislav, 23. 6. 1891 - 1. 6. 1942 (popraven nacisty), č. prozaik, dramatik a filmový režisér; manžel L. Vančurové. Vedoucí um. osobnost meziválečné č. kult. Jeho dílo se vyznačuje hledáním nových forem, osobitým slohem a jaz., zvl. v typické větné periodě a v lexikálních archaismech. Po prvním poetistickém období (Amazonský proud, Dlouhý, Široký a Bystrozraký) následují romány reagující na válku a dobovou sociální realitu (Pekař Jan Marhoul, Pole orná a válečná). V tvorbě 30. let rozvíjí V. ideál silného člověka nespoutaného konvencemi (Markéta Lazarová), prvky renes. vyprávění naplněného dobrou pohodou (Konec starých časů) a vytváří široké epické obrazy soudobé spol. (Tři řeky, Rodina Horvatova). Za okupace V. vydal Obrazy z dějin národa českého (nedokončeno), inspirované středověkými letopisy a renes. novelistikou a vyjadřující na pozadí tragických i veselých příběhů a typů přesvědčení o nezničitelné síle č. lidu a jeho ryzím vlastenectví. Psal též dramata (Učitel a žák, Jezero Ukekereve, Josefína). Jako spisovatel byl od zač. své tvorby ovlivněn film. uměním. Psal nejprve bás. film. libreta, zač. 30. let režíroval několik č. filmů (Před maturitou, Na sluneční straně); zvl. místo mezi nimi zaujímá film ze Zakarpatské Ukrajiny Marijka nevěrnice, na němž spolupracoval s I. Olbrachtem, K. Novým a B. Martinů. Po příchodu nacistů pracoval jako lektor Film. studia Barrandov, zapojil se do ilegální práce a řídil přípravy k poválečnému uspořádání české kinematografie. Z jeho próz zfilmovány: Markéta Lazarová, Rozmarné léto, Luk královny Dorotky. Nár.um. (1946) in memoriam.
