songhajská říše
songhajská říše, Songhaj - stará afr. říše v záp. Súdánu. Její etnické jádro tvořili Songhajové, kteří v 8.-9.st. zal. nevelký stát na stř. toku Nigeru se střediskem v Gao. Vzestup s. ř. začal za vlády Sonni Alího 1464-92, který dobyl význ. obch. střediska Timbuktu a Djénné. Největšího rozkvětu dosáhla v době vlády Muhammada Turé 1493-1528, kdy zaujímala rozsáhlé území od Atlantiku k pohoří Azbine a od stř. Sahary až k peřejím Busa na ř. Nigeru. S. ř. se stala - jako nástupce říše Mali - mocenským hegemonem záp. Súdánu koncem 15. a v 16.st. Byla to říše feud. typu, ale značnou úlohu v ní měla práce otroků. Význ. roli zde hrál obchod, přičemž obch. styky byly nejrozvinutější se sev. Afrikou; vyváželo se zlato, slonovina, otroci, dovážel se textil, výrobky z kovu a saharská sůl, jež sloužila jako platidlo. Města byla islamizována a některá z nich (Timbuktu, Waláta, Djénné) proslula jako kult. střediska. 1591 dobyli s. ř. Maročané, kteří zlákáni jejím bohatstvím překročili Saharu, porazili songhajské vojsko a obsadili velká m.; povstání otroků a nevolníků, které souč. vypuklo, dovršilo rozvrat říše.
