Společnost národů
Společnost národů, SN - mez. organizace se sídlem v Ženevě, působící 1920-39 s cílem zajištění míru a spolupráce mezi národy. Ustavena z iniciativy prez. USA W. Wilsona na pařížské mírové konferenci 1919-20; její práv. zákl. - Pakt SN - se stal součástí zde uzavřených mírových smluv (versailleské, saintgermainské, trianonské, neuillské a sèvreské). Svou činnost zahájila v lednu 1920. Zakládajícími členy SN se staly státy patřící ke koalici vítězů 1.svět. války (tj. mocnosti Dohody a jejich spojenci - mezi nimi t ČSR) a státy neutrální; postupně byly pak přijímány další státy (mj. 1923 Bulharsko a Rakousko, 1926 Německo, 1934 SSSR a Turecko). USA se proti vůli prez. Wilsona členem SN nestaly (senát odmítl Pakt SN ratifikovat) a vrátily se k polit. izolacionismu. - SN měla 3 zákl. orgány: Shromáždění, složené ze zástupců všech členských států, Radu, tvořenou stálými a volenými (dočasnými) členy, a stálý sekretariát v čele s gen. tajemníkem. SN se nestala účinným nástrojem udržení svět. míru. Od počátku příliš podléhala vlivu Velké Británie a Francie, jež se snažily podřídit její činnost svým velmocenským zájmům. Ve 2.pol. 20. let dosáhla aktivita SN relat. úspěchů (Briandův -Kellogův pakt ); dlouho připravovaná ženevská konference o odzbrojení (1932-34) však skončila neúspěchem, podobně jako svět. hosp. konference 1933. SN rovněž nedokázala čelit vzrůstající agresivitě fašist. států, ačkoli Pakt SN přes své nedostatky poskytoval určitý základ k organizaci kolektivní bezpečnosti, k boji proti agresi (hosp. i voj. sankce) a za odzbrojení. Za uplatnění všech prostředků SN proti imper. a fašist. agresorům se v 30. letech zasazoval SSSR, zatímco Japonsko (1933), Německo (1933) a posléze též Itálie (1937) ze SN vystoupily. Pod tlakem Velké Británie a Francie se SN ve 2. polovině 30. let stále evidentněji stávala nástrojem politiky appeasementu a postupně ztrácela prestiž v mez. vztazích, což se zvl. výrazně projevilo v souvislosti s it.-habešskou válkou 1935-36, s obsazením demilitarizovaného pásma v Porýní 1936, s anšlusem Rakouska a mnichovskou konferencí 1938. V prosinci 1939 prosadily pak záp. velmoci pod záminkou sov.-finské války vyloučení SSSR ze SN. Tím také fakticky ukončila SN svoji činnost. Oficiálně byla rozpuštěna 1946. Její nástupkyní se stala Organizace spojených národů.
