Skotsko
Skotsko, angl. Scotland - hist. země Spojeného království Velké Británie a Sev. Irska na S hl. brit. ostrova a na sev. souostrovích (Shetlandy, Orkneje a Hebridy); 78 773 km2, 5,06 mil. obyv. (2001) srov. 5,10 mil. obyv. (1991), hl. m. Edinburgh. Člení se na 9 krajů a 3 ostrovní oblasti. Na S Highlands oddělené propadlinou Glen More od Grampian (s nejvyšší h. brit. ostrovů Ben Nevisem, 1 343 m n.m.), středoskotská sníženina Lowlands přechází na J ve vrchovinu Southern Uplands. Řeky Tay, Spey, Clyde; jezera ledovcového pův.; členité pobřeží se zálivy (firthy). Oceánské, vlhké, chladné podnebí. - Starokeltský Alban; ant. Kaledonie. V 2.-1. tis. osídleno převážně keltskými kmeny Britů a Piktů. Římané nikdy tuto sev. část britského ostrova nedobyli, ve 2. st. vybudovali na ochranu proti nájezdům Piktů Hadriánův val. Patrně ve 4. st. přesídlili na záp. pobřeží Skotska kelt. Skotové. V 5. st. vznikla tři kelt. král. skotské Dalriada, severobrit. Strathclyde neboli Cambrie a král. Piktů v sev. Skotsku. Jednotlivá kmenová král. se pokusili sjednotit již Piktové 685, ale podařilo se to až Skotům nejprve dočasně 843 a trvale od 1018. Od 2. pol. 6. st. se ve S. začalo šířit křesťanství z Irska; v 8.-11. st. útočili na Skotsko dán. a nor. vikingové. Skotský král Malcolm II. (953-1034, vládl od 1005) obsadil sev. část býv. anglosaského král. Northumbrie a položil zákl. jednotného feud. skotského státu. Pův. sídlem skotských králů bylo Scone. S upevňováním feudalismu začal od 2. pol. 11. st. působit silný vliv angl. jazyka a práva, spojený s posílením král. moci, s rozšiřováním moci římkat. církve a se zakládáním měst. Proti feud. a kat. hierarchii došlo od konce 11. do zač. 13. st. k řadě povstání keltského obyvatelstva. Král Edgar (1075-1107, vládl od 1097), který získal trůn s angl. pomocí, přenesl královské sídlo do Edinburghu; za Davida I. (1082-1153, král od 1124) vznikla vysoká šlechta (rody Bruce, Stuartovci), spřízněná s anglonormanskými rody. 1174-89 Skotsko ovládáno Jindřichem II. Plantagenetem. Rozkvět S. za vlády Alexandra II. (1198-1249, král od 1214) a též Alexandra III. (1241-1286, král od 1249), kdy byly ke Skotsku připojeny ostrovy Hebridy. Po vymření původní skotské dynastie začal 1290 boj o korunu mezi rody Baliol a Bruce, jehož využil Eduard I. k podřízení Skotska Anglii (1292 jako léno, 1296 voj. obsazení). Proti angl. nadvládě vedl neúspěšné povstání W. Wallace; nezávislost Skotska obnovil po porážce Angličanů u Bannockburnu 1314 Robert I. Bruce (1274 až 1329, král od 1306). David II. (1324-1371, král od 1329) uzavřel proti anglické politice, podporující rod Baliolů (protikrál Eduard), spojenectví s Francií. Politický a kult. vliv Francie pokračoval i po nástupu Stuartovců 1371. 1410 byla zal. nejst. skotská univ. v Saint Andrews. 1470 za Jakuba III. byly připojeny ke Skotsku Orkneje a Shetlandy. V pol. 16. st. se ve S. prosadila reformace kalvínského typu (presbyterianismus) v čele s J. Knoxem. 1567 kat. královna Marie Stuartovna v obč. válce svržena stavovským hnutím (covenant). Nástupem Jakuba VI. 1603 na angl. trůn (v Anglii Jakub I.) vznikla mezi oběma státy personální unie. Pokus Karla I. potlačit skotskou samostatnost vyvolal 1639 povstání, které urychlilo pád stuartovského absolutismu a vypuknutí angl. burž. rev. 1640. 1650-60 S. součástí angl. rep., 1660 obnovena personální unie. Po "slavné revoluci" 1688-1689, kdy byli kat. Stuartovci vyhnáni z Anglie, se udrželo ve Skotsku značné množství stoupenců svrženého krále Jakuba II. (jakobité). Rozvíjející se skotská poangličtělá buržoazie však postupně prosazovala užší hosp. spolupráci s Anglií. Jejím zájmům proto odpovídalo polit. spojení Skotska s Anglií a vytvoření jednotného král. Velké Británie s jediným parlamentem 1707. Na tom nezměnila nic ani neúspěšná jakobitská povstání 1715 a 1745, podporovaná Francií. Industrializace S. vedla k postupnému zániku nezávislého rolnictva (a k zániku klanů na skotské Highlands, a tím i k úpadku gaelštiny). Průmysl se rozvíjel zejména na J země (Edinburgh, Glasgow).
