Sibiř
Sibiř, území na Ruské federace, od Uralu k pohořím u Tichého oceánu a od pobřeží Sev. ledového oceánu do Stř. Asie; asi 10 mil. km2. Hist. zahrnuje i Dálný východ. Značnou část S. zaujímá Západosibiřská rovina a Středosibiřská plošina; J a V S. vyplňuje Altaj, Sajany, pohoří Přibajkalí a Zabajkalí, Verchojanské a Kolymské. Geol. je S. součástí angarského (sibiřského) štítu. Ložiska ropy, zemního plynu, uhlí, rud železa a neželezných kovů; zlato, diamanty, azbest aj. Podnebí je drsné kontinentální, s nízkými teplotami (Ojmjakon, Verchojansk). Sibiřské ř. jsou význ. energetickým potenciálem i dop. tepnami. Mnoho jezer, bažin, trvale zmrzlé půdy. Od S k J výrazná zonálnost: tundra, lesotundra, tajga, lesostep, step. Na S. žije okolo 5% obyv. Ruska. Zdroj značné části přír. zdrojů Ruska. - Nejst. stopy osídlení S. už v paleolitu. V 2.st. př.n.l. - 1.st. n.l. ovládána hunskými kmeny. V 2.pol. 1.tis. n.l. první státní útvary, např. turkický kaganát, Skytové, Sakové. Od 13.st. pod vládou Mongolů; koncem 15.st. se utvořil na záp. S. sibiřský chanát, připojený 1598 k Rusku. Od 16.st. pronikali na S. Rusové, zpočátku z iniciativy kupců (výnosný obchod s kožešinami), později pod záštitou carské vlády. Význ. úlohu při tom měla zejm. kupecká rodina Stroganovovů, v jejíchž službách uskutečnil 1581-84 ataman Jermak voj. expedici do oblasti záp. S. a podřídil Rusku sibiřské obyv. až k Irtyši. Koncem 16.st. zač. rozsáhlé rus. kolonizace S.; postupně vznikla řada nových měst (Tjumeň, Toboľsk, Krasnojarsk, Jakutsk) a byly otevírány stříbrné a železorudné, později zlaté doly (Něrčinsk). V 17. století prozkoumány S. J. Děžňovem, I. P. Chabarovem (kolem 1610-1667) aj. zeměpisné a přírodní podmínky S., Rusové pronikli až na tichomořské pobřeží; vztahy s Čínou upraveny 1689 něrčinskou smlouvou. Zesílení feud. útisku v 17. - 18.st. vyvolalo i na S. tná povstání. Na nucené práce či do. vyhnanství byli na S. posíláni odpůrci carského režimu. V 1.pol. 19.st. ovládla rus. říše celou S.; Rusové prontkli na Čukotku i na ostrovy Sev. ledového oceánu a Tichého oceánu (zejména cestovatelé I. F. Kruzenštern, F. P. Wrangel, F. P. Litke (1797-1882), získali Sacl lin a ajgunskou smlouvou s Čínou i amurskou oblast a Přímoří. K ochraně již. hranice S. před nájezdy kočovných kmenů byla vytvořena soustava opevnění a zabajkalské a amurské kozácké vojsko. Velký význam zejm. pro hospodářský rozvoj Sibiře měla stavba sibiřské magistrály 1891-1905. Rychlý byl též vzestup děl.hnutí (lenské krveprolití 1912). Po VŘSR na celé S. ustanovena sov. moc, avšak od jara 1918 se území S. stalo jedním z hl. nástupišť intervence proti sov. Rusku (vystoupení čs. legií v květnu 1918, nastolení Kolcakovy diktatury v listopadu 1918, vylodění dohodových armád, Japonců na Dálném východě). Během 1919 byla většina S. postupně osvobozena Rudou armádou; vých. S. se stala 1920-22 součástí Republiky Dálného východu. Za sov. vlády velký hosp. i kult. vzestup S., provázený rozvojem nár. života dosud zaostalých sibiřských národností. Bylo vybudováno několik nových moderních měst (Magadan, Noriľsk, Komsomoľsk-na-Amure), 1974 zahájena stavba Bajkalsko-amurské magistrály (1984 uvedena do provozu). S. se stala základnou těžebního i zpracovatelského prům., zúrodněním celin stoupl i její význam pro zeměd. výrobu.
