Shakespeare
Shakespeare [šejkspír] William, 23. 4. 1564 - 23. 4. 1616, největší angl. a svět. dramatik, význ. renes. básník. V jeho dram. tvorbě (tradičně 36 her, u 3 dalších se uznává podstatný autorský podíl) vrcholí vývoj angl. renes. alžbětinského divadla. O životě S. se dochovalo jen málo zpráv, vesměs z matrik, kupních smluv, právních záznamů, zřídka i z děl současníků (R. Greene). Pocházel z rodiny řemeslníka (rukavičkáře) ve středoangl. městečku Stratford-upon-Avon, vychodil tamější školu a brzy se oženil. Kolem 1588 se usadil v Londýně; od 1594 byl členem herecké Společnosti lorda komořího (po nástupu Jakuba I. na anglický trůn přešla pod královský patronát). Stal se spolumajitelem div. svého souboru (The Globe - Svět), kde byla též inscenována většina jeho her. Asi 1610 se vrátil do Stratfordu; zde také zemřel. - V raném období své tvorby (asi 1590-94) proslul nejprve jako autor kronikářských, hist. her (trojdílný Jindřich VI., Richard III.), zpracovávajících hlavně látku z doby války červené a bílé růže, osvobozujících se od konvencí středověké morality a pozdně ant., tzv. senekovské tragédie a směřujících k psychol. propracování hl. postavy a k zachycení dynamického vztahu minulého a přítomného v momentě dějinného zlomu. První komedie (Komedie omylů, Dva páni z Verony, Marná lásky snaha, Zkrocení zlé ženy) překonávají meze dané ant. tradicí (Plautus) i it. renesancí a v dovedné syntéze lit. látek vytvářejí optimistický obraz růstu renes. osobnosti. V následujícím období (od 1595 zhruba do 1600) velkých hist. her (Richard II., dvojdílný Jindřich IV., Jindřich V.) a komedií (Sen noci svatojanské, Kupec benátský, Jak se vám líbí, Mnoho povyku pro nic, Večer tříkrálový) vznikaly první velké dram. charaktery (Falstaff, Shylock); zdůrazňuje se morální a hist. problematika konfliktu (vztah lásky a zákona, svobody jednotlivce a státní moci, panovníka a lidu) a význam syntézy dram. technik pro mnohorovinné um. zobrazení skutečnosti (postup "hry ve hře"). Vznikaly též první zralé tragédie (Romeo a Julie, Julius Caesar). Přelom v dram. tvorbě kolem 1600 byl výsledkem rostoucí světonázorové skepse i polit. změn na sklonku vlády Alžběty I. Krizi renes. osobnosti, optimistického, aktivního postoje ke světu vyjadřuje nejvýzn. hra - tragédie Hamlet, na niž 1604-07 navázala řada velkých tragédií - Othello, Král Lear, Macbeth, Antonius a Kleopatra, zachycujících rozklad tradičních spol. hodnot, rostoucí izolaci individua a hluboké rozpory rodícího se spol. řádu. Podobné problémy jsou příznačné i pro tzv. temné komedie (Půjčka za oplátku, Dobrý konec všechno spraví) a tragikomedie (Troilus a Cressida), v něž plynule přechází řada "velkých komedií". Poslední období tvorby po 1608 se vyznačovalo syntézou komedie a tragédie, real. a mytické poezie v poetických hrách (Cymbelín, Perikles, Zimní pohádka, Bouře). - Bás. dílo tvoří vedle dvou raných lyrickoepických skladeb Znásilnění Lukrécie, Venuše a Adónis a později filoz. alegorie Fénix a hrdlička především cyklus 154 sonetů, dram. vyjádření hlubokých rozporů mezi ideálem a skutečností v milostném životě, duševní činnosti a um. tvorbě.
