Sedmihradsko
Sedmihradsko, Transylvánie - hist. území v sz. a stř. Rumunsku. Pův. osídleno tráckými kmeny; 106-271 součástí řím. provincie Dácie, poté ovládnuto germ. Gepidy, které v 7.st. vytlačili Avaři a Slované. V 9.st. se zde usadili romanizovaní Valaši. V 9. a 10.st. se v oblasti S. formovaly první raně feud. státy. V 11.-12.st. bylo S. součástí uherského král., v jehož rámci si udrželo rozsáhlou autonomii. Od poloviny 15.st. území S. dějištěm bojů s Turky, 1541 bylo v S. a ve východouherské oblasti utvořeno samostatné sedmihradské knížectví pod patronací osmanské říše (Jan Zápolský). Do konce 17.st. S. oblastí střetávání polit. zájmů Turecka, Polska a Habsburků; některá z knížat, opírajíce se o podporu Turků, stála v čele protihabsburských odbojů uh. šlechty a usilovala o získání uherské koruny (Š. Bočkaj, G. Bethlen, Rákóczi František I.). 1691 S. definitivně začleněno do habsburského soustátí (zachována určitá autonomie); připojení potvrzeno 1699 karlovickým mírem. Od zač. 18. století centrum protihabsburského feud. odboje (Rákóczi František II.), který zasáhl oblast Uher až po slovenské území; 1711 ukončen satmárským mírem. 1784-85 povstali v S. rumunští rolníci; povstání urychlilo cestu ke zrušení nevolnictví 1785. Po rak.-uh. vyrovnání 1867, kdy se S. stalo součástí Zalitavska, zesílil v této oblasti maďarizační tlak. Proti němu se zformovalo nár. hnutí sedmihradských Rumunů (od konce 18.st.), které získalo 1881 organizační základnu v Rumunské nár. straně. 1. 12. 1918 S. připojeno k Rumunsku. 1940 připadla jeho sev. část na základě tzv. 2. vídeňské arbitráže horthyovskému Maďarsku; v říjnu 1944 S. osvobozeno Sov. a rumunskou armádou a jeho sev. část připojena podle rozhodnutí pařížské konference 1947 k Rumunsku.
